Virové infekce a molekulární vodík. Možný nadějný nový přístup k jejich zvládnutí?

Virové infekce a molekulární vodík. Možný nadějný nový přístup k jejich zvládnutí?
Viry jsou nebuněčné organismy, které jsou součástí naší přírody, tak, jako my. Viry, jako i jiné mikroorganismy, hledají vhodné prostředí ke svému životu. Životní strategií virů je v podstatě manipulace hostitelské buňky ve svůj prospěch, vytvoření si vlastního prostředí vhodného pro svůj život. Procesy, které v těle při tom probíhají, přispívají k množení viru a k následnému rozvoji chorobných změn. Viry pronikají do organismu přes sliznice, a to především dýchacího ústrojí, dále trávicího ústrojí a očí. Po infekci napadají a porušují buněčnou membránu, pronikají dovnitř buňky a dále do buněčného jádra, kde dochází k jejich množení. Obecným závěrem studií týkající se virů je vztah mezi virovými infekcemi, oxidačním stresem, zánětem a překyselením organismu.
Uvnitř buňky vyvolávají viry nerovnováhu jejího vnitřního prostředí. Přes porušenou buněčnou membránu dochází k vyplavování důležitých antioxidantů, látek chránících buňku před nadměrným množstvím volných radikálů, které mohou způsobovat poškozování buněk. Dochází k oxidačnímu stresu. Viry také stále zaměstnávají imunitní systém a ten spouští zánětlivou reakci, která je na jedné straně nutná ke zneškodnění viru, pokud však imunitní systém nefunguje správně, zánětlivá reakce se může dostat mimo kontrolu a způsobovat poškození tkání. Poškozením membrány dochází také k poruše iontových kanálů a tím transportu iontů ven a do buňky. Dochází k poklesu pH uvnitř buňky a k tzv. překyselení. V neposlední řadě viry aktivují několik signálních drah uvnitř buňky a tím přizpůsobují procesy v buňce ke svým účelům. K množení a šíření viru do organismu. Viry způsobující chřipku, ebolu, MERS, SARS (koronaviry), HIV, chronickou hepatitidu B, jsou velmi obtížně zvládatelné právě proto, že mohou spouštět poruchy funkce orgánů a vyvolávat mnoho komplikací. Zjišťuje se však, že většina symptomů a poškození tkání vyvolané virovou infekcí je způsobená hlavně zánětlivou reakcí a oxidačním stresem spíše než samotným virem. To znamená, že imunitní systém v těchto případech nefunguje správně a nedokáže na virus adekvátně zareagovat a zničit ho. Studie ukázaly, že potlačení zánětlivé reakce a redukce oxidačního stresu může výrazně zmírnit příznaky virových infekcí a ochránit orgány před škodlivým účinkem těchto patogenů.
Existuje několik způsobů léčby virových infekcí, protizánětlivé, protišokové, nemají však jednoznačný terapeutický účinek. Všechny aktuálně schválená léčiva cílí na viry, na jejich funkce nebo struktury. Nevýhoda tohoto postupu je v tom, že se virus dokáže přizpůsobit tomuto selektivnímu působení léku a stát se vůči němu rezistentní. Další nevýhodou je mnoho nežádoucích účinků. Nové přístupy se zaměřují nikoli na viry, ale na hostitelskou buňku, tedy na nás. Výhody jsou v tom, že se ztíží virům stát se rezistentními vůči těmto lékům a zvýší se účinnost proti různým typům a kmenům virů, které vznikají jejich mutací. Začínají se používat deriváty antioxidantů, například derivát glutathionu, nebo vitamíny, které mají příznivé účinky na sníženou funkci mitochondrií, oxidační stres a metabolické komplikace. Nedokázaly však snížit zátěž na tělo, kterou viry způsobují. Další možností je použití molekulárního vodíku.
Díky vlastnostem molekulárního vodíku, které se liší od všech dosud používaných látek, díky jeho pozitivnímu působení na organismus, absenci nežádoucích účinků a bezpečnosti, přináší terapie molekulárním vodíkem ideální výsledky. Ve studiích při léčbě virových infekcí byl molekulární vodík používán na podporu ochrany orgánů během sepse, což je život ohrožující porucha orgánů způsobená zánětovou reakcí těla na infekci. Molekulární vodík pomáhá tlumit zranění a dysfunkci důležitých orgánů (srdce, játra, plíce, ledviny a mozek) a fyziologických bariér (epiteliální buněčná membrána sliznic, endoteliální buněčná stěna cév). Potlačuje oxidační stres a zánět. Závěr byl takový, že vodíková terapie může být bezpečnou, spolehlivou a účinnou léčbou u syndromu orgánové dysfunkce indukované chřipkou a jinými virovými infekcemi.
Proč je molekulární vodík tak výjimečný? Je to nejjednodušší, nejmenší a nejlehčí, molekula na světě. Je to biogenní prvek a spolu s uhlíkem, kyslíkem a dusíkem je základní stavební jednotkou všech živých organismů. Je neutrální, může tedy pronikat do celého těla. I tam, kde se ostatní látky nedostanou, do buněčného jádra, mitochondrií a mozku. Zasahuje v těle do celé řady biochemických reakcí, a proto je účinný u mnoha zdravotních problémů. Působí komplexně na celý organismus. Molekulární vodík je naprosto bezpečný, ve vysokých koncentracích je využíván k hloubkovému potápění. Je to endogenní látka, tělu vlastní, vyrábí ho bakterie střevního traktu. Nelze se jím předávkovat, je tedy možné užívat vysoké dávky, nadbytečný odchází dechem nebo stolicí. Nemá vedlejší nežádoucí účinky, netvoří vedlejší meziprodukty, jediným produktem jeho reakcí je voda, která tělo hydratuje. Díky jeho vlastnostem a způsobu jakým se chová v organismu ho lze kombinovat s jakýmikoli přírodními i umělými preparáty, tedy i s léky a doplňky stravy. Dosud se zjistilo, že molekulární vodík má tři hlavní mechanismy účinku. Za prvé, působí jako nejsilnější dosud známý antioxidant, je selektivní a neutralizuje tedy jen škodlivé volné radikály. Podílí se také na tvorbě antioxidačních enzymů. Za druhé zprostředkovává správný přenos signálů mezi buňkami, což má vliv na metabolismus buněk a tvorbu energie, a jeho protizánětlivé, antialergické a antiapoptotické působení. A za třetí molekulární vodík umožňuje regeneraci organismu. Regeneruje buněčnou DNA a biologicky omlazuje organismus. Zjednodušeně by se dalo napsat, že se molekulární vodík podílí na udržení rovnováhy vnitřního prostředí těla a dává tímto prostor imunitnímu systému správně fungovat. Protože jedině správně fungující imunitní systém se vypořádá s případnými zátěžemi, jako jsou infekce, stres, různé chemické látky ve vzduchu, v potravě apod.

Literatura:
1. NENCIONI L. et. al. Influenza virus and redox mediated cell signaling: A complex network of virus/host interaction. New Microbiologica. 2007. 30: 367-375
2. CIRIOLO MR. et. al. Loss of GSH, Oxidative Stress, and Decrease of Intracellular pH as Sequential Steps in Viral Infection. J Biol. Chem. 1997. 272(5)
3. COURET J., CHANG TL. Reactive Oxygen Species in HIV Infection. EC Mikrobiol. 2016. 3(6):597-604
4. QIU P., LIU Y., ZHANG J. Recent Advances in Studies of Molecular Hydrogen against Sepsis. Int J Biol Sci. 2019. 15(6):1261-1275
6. HU T. et. al. Hydrogen Medicine Therapy: An Effective and Promising Novel Treatment for Multiple Organ Dysfunction Syndrome (MODS) Induced by Influenza and Other Viral Infections Diseases? SOJ Microbiol Infect Dis. 2017. 5(2): 1-6.
7. XIA C. et. al. Effect of hydrogen-rich water on oxidative stress, liver function, and viral load in patients with chronic hepatitis B. Clin Transl Sci. 2013. 6(5):372-5
8. ZHENG Y., ZHU D. Molecular Hydrogen Therapy Ameliorates Organ Damage Induced by Sepsis. Oxid Med Cell Longev. 2016.
9. SLEZÁK J. et. al. Preventive and Therapeutic Application of Molecular Hydrogen in Situations With Excessive Production of Free Radicals. Physiol. Res. 2016. 65 (1): 11-28
10. NICOLSON GL. et. al. Clinical Effects of Hydrogen Administration: From Animal and Human Diseases to Exercise Medicine. Int J Clin Med. 2016. 07(01):32-76

11. GE L. et. al. Molecular hydrogen: a preventive and therapeutic medical gas for various
diseases. Oncotarget. 2017. 8(60): 102653-102673

Zdroj:https://www.h2world.world/virove-infekce-a-molekularni-vodik-mozny-nadejny-novy-pristup-k-jejich-zvladnuti/